Na takové dobrodružství potřebuje člověk tolik věcí, že i rodiče měli často plné ruce.
Zahájení v atriu a vyplňování hracích karet. Za pohádkou tentokrát přišlo 55 žáků z první až páté třídy.
Chodilo se zavázanýma očima jako Bystrozraký.
Bloudilo světem za pomocí niti. Ono nešlo sice o nit, ale o pořádné lano, ale legrace opravdu byla.
Pátralo se po prstenu princezny Arabely.
Zkoušelo, jak těžké to mohla mít Popelka.
Také, jak těžké je donést živou vodu,
jak poznat věci jen po hmatu,
a po čichu. On to "Děd Vševěd" neměl jednoduché, když měl volat "Čichám, čichám člověčinu".
I kocour v botách měl asi s běháním větší potíže, než jsme si mysleli.
Tři přadleny také neměly nejjednodušší práci. Pane, když člověk nedá pozor, to je ale cuckanice!
Ověřili jsme si, jak známe pohádky a pohádkové postavičky a posoudili, jak se čtvrťákům daří vytvářet časopis.
Vyrobili jsme si záložku do knížky a napsali tajný vzkaz neviditelným inkoustem.
Také jsme tahali velikou řepu. V tomhle případě to měla hodně těžké právě naše "Řepa".
Napsali jsme své sny a přání a přilepili je jako lístečky na strom. Jestlipak se nám všechno splní?
Vylosovali jsme si cedulky se jmény pohádkových postav a pak hledali, kdo k nám patří. Křemílek hledal Vochomůrku, Štaflík Špagetku a podobně. Pak jsme tancovali a snažili se neupustit balónky. To jsme se pane nasmáli!
Hra "Kufr" a hádání pohádkových postav
Oblíbená židličkovaná
Odpoledne i večer utekl jako nic a najednou byla opravdu noc a venku hustá tma prosvětlovaná blesky. po oknech stékal déšť a z dálky burácel hrom. Ti nejmenší už byli opravdu unavení. Na bílé slzičky jsme honem napsali své strachy a trápení a pak je pěkně "spálili" v kbelíku s velikou svíčkou
Všichni, kdo se zúčastnili letošní noci s Andersenem dostali zelený papírový "Řád Hanse Christiana Andersena".
Pak už byli všichni ulítaní, spokojení a unavení, a tak se zavrtali do spacáků a stejně jako Karafiátovi broučci spali a spali a spali a dobře se jim spalo.
Foto Jan Hoyer a Jiřina Ovčarová |
|||||
|
|
|||||
